Koncerty, degustace a šerm v baště, která má šest set let.

Městské opevnění vzniklo po vysazení města ve 2. polovině 13. století, obnovou prošlo v 2. polovině 15. století v pohusitském období. Dochovaná parkánová hradba je jako celek zjevně až pohusitská, nelze však vyloučit, že některé její partie, dnes jednoznačně nerozlišitelné, mohly vzniknout dříve. Zhruba 13–15 m široký parkán by pak mohl odpovídat staršímu období, podobně jako příkop a vnější val; s alespoň částečnými změnami v průběhu středověku.

Parkánová hradba, zároveň tvořící eskarpu příkopu, je vystavěná z lomového kamene, v mocnosti cca 1 m. Vnější líc parkánové zdi členily bašty. Zejména způsob jejich rozmístění, různost půdorysů a stopy změn nasvědčují složitějšímu procesu vzniku a vývoje těchto prvků. Všechny bašty zde výrazně vystupovaly do prostoru příkopu a měly půlkruhový závěr.

Založení bašt na dně příkopu umožňovalo rozdělit jejich vnitřek do třech podlaží s různě širokými štěrbinovými střílnami, rozmístěnými se zřejmou snahou o co nejúčinnější flankování. K opatrnosti ohledně stavebního vývoje bašty vybízejí poznatky z dendrochronologického datování dřevěných překladů malých štěrbinových střílen (některé jsou, patrně dodatečně, oboustranně rozevřené) ve všech třech podlažích, které byly datovány do let 1433–1437.

Bašta byla směrem do města otevřená. K zazdění štítu do parkánu došlo pravděpodobně až kolem r. 1876 při transformaci na jiné užívání, kdy byl vytvořen přístup ze zavezeného příkopu dnešním kamenným portálem, a došlo k úpravám okenních otvorů severní části s osazením venkovních oken v líci zdiva.

Městská hradba v Kouřimi je významným dokladem středověké fortifikační architektury s nadregionálním významem, spolu s kolínskou fortifikací sloužily ve středověku jako vzor pro opevnění jiných královských měst.